Od půlky jsem v tom nechal polovičku samu, protože tyhle blázny nechápu a jediné, co mi znělo hlavou bylo, dobře jim tak.
Nicméně byla tam zajímavá scéna, jeden z nich hodil do placu obligátní Why? Proč lezete? Všichni blekotali, okecávali to kol a kolem, no kloudná odpověď žádná.
Napadá mě spojitost - proč milujeme a sbíráme nože? Why?
Někde uvnitř nás vzniklo něco, co nám ty kousky železa dovolilo obdivovat a stavět nad věci ostatní.
Většinou to něco ignorujeme, protože se nám to i líbí, ale vnitřní hlas mě stále upozorňuje, že je to úchylka, která je sice líbivá a baví, ale taky svazuje a poutá naše myšlenky, což už tak správné není.
Loni asi v prosinci jsem byl v Kongresovém centru na klasické hudbě, na kterou jsem rád chodíval. Ale protože už jsem v kudlách začal lítat (ale ještě neměl kde sdílet, díky Karlos
), začaly se mi do poslechu hudby motat myšlenky na nože, které mám a které jsou na cestě a tak nějak mi došlo, jak se to nožosmilství nenápadně vklínilo do mého života a vlastně vytlačilo věci druhé, mnohdy potřebnější.My pro ty kudly dokážeme žít, nadřadit je ostatní činnosti, kolikrát se mi o nich zdá a říkám si pořád, všeho dočasu. Pak se objeví nějaký podobný "Must have" a je to v pytli, konto se vyprazdňuje, hlavně že balíček putuje. Nějakou tou vyškemranou slevičkou si to jakože okecáme, že jo
Po otázce Why, přichází druhá, důležitější, When will it end?
Tak to jen tak, pro zamyšlení, jedna z vánočních úvah.
Pak přišel vojenský bajonet z 2.světové války a nějaké zavíráčky, asi většinou Mikov, cizina se tenkrát moc sehnat nedala. Už jsem se toho nezbavil. Ale až teď, když už děti odrostly a mám na to finance, mě to znovu chytlo plnou silou. S kamarády si o nožích moc nepopovídám, většina by za nůž víc než tři sta nedala, a tak jsem rád, že se aspoň tady sejde pár lidí stejně postižených jako já